o Osmium » Objevitel

Vzhledem k vysokému bodu tání se surovou platinu podařilo poprvé roztavit až v 18. století. Stalo se tak soustředěním slunečního světla ve velkém konkávním zrcadle. V roce 1797 byl francouzský chemik a politik Antoine-François de Fourcroy velmi blízko objevu osmia při analýzách nerozpustných zbytků platinové rudy. Na tuto předběžnou práci o kovech platinové skupiny navázali chemik a mineralog Smithson Tennant a chemik a fyzik William Hyde Wollaston, který se později stal tajemníkem Královské společnosti. Wollaston, který se soustředil na snadno rozpustné zbytky platiny, objevil na počátku 19. století palladium a rhodium. Tennant, který se soustředil na hůře rozpustné zbytky, objevil v letech 1803 a 1804 iridium a osmium. Teprve v roce 1844 objevil německo-baltský chemik Karl Ernst Klaus ruthenium.

Tennantovy pokusy z roku 1803 začaly studiem suchých zbytků platiny. Rozpuštěním zbytků v dusičnanu draselném (KNO3, draselná sůl kyseliny dusičné) a přidáním vody vytvořil těkavý oxid kovový. Tennant nakonec z tohoto roztoku platinového zbytku v dusičnanu draselném izoloval kovové osmium. Kov získal své jméno podle osmia, starořeckého slova pro vůni, kvůli zápachu jeho těkavého oxidu. V roce 1813 byl Tennant jmenován profesorem chemie na univerzitě v Cambridge.